Kristýnka

 Titanic samotný doprovázely již od začátku zvěsti o nadcházející katastrofě. Snad nejslavnější byl román Morgana Robertsona Marnost (Futility). Jde o knihu pojednávající o velké lodi Titan, která při své panenské plavbě narazí na ledovec a potopí se. Shoduje nebo podobá se překvapivé množství údajů:

• Titan i Titanic patří britské lodní společnosti
• Délka Titanu je přibližně 244 m, Titanic je o zhruba 25 m delší
• Obě lodi jsou ocelové, přibližně stejně těžké s podobným výtlakem
• Stejný počet lodních šroubů (3), stožárů (2), kapacita pasažérů (3000)
• Maximální rychlost Titanu je 25 uzlů, Titaniku o 1 uzel nižší
• Obě lodi narazily na ledovec v dubnu okolo půlnoci, obě v severním Atlantiku, obě byly poškozeny na pravoboku
• Za ztrátu na životech mohl hlavně nedostatek záchranných člunů (24 u Titanu, 20 u Titaniku)

Irští katoličtí dělníci si s hrůzou šeptali o údajném sériovém čísle Titaniku 3909 04 (Titanic měl ve skutečnosti sériové číslo 401). Zrcadlově odraženo od vody vypadá číslo jako nápis "no pope", volně přeloženo "papež neexistuje". Číslo 3808 04 si vymysleli protestantští dělníci loděnice, aby postrašili katolické dělníky.

Jednou z nejslavnějších, nicméně nepravdivých pověstí je mumie princezny Amen-Ra na palubě. Podle legendy jí kdysy koupil cestující první třídy William Thomas Stead od britského muzea, kterému byla mumie darována. Nicméně mumie údajně přinášela návštěvníkům a zaměstnancům muzea spoustu problémů a tak se ji muzeum snažilo prodat. William T. Stead se jí údajně pokoušel dopravit do Ameriky přivázanou pod svým autem, protože by prý jí kvůli své pověsti nevzali na palubu. Nesmyslným závěrem této legendy se stává, že mumie byla naložena na jeden ze člunů a odvezena do bezpečí. Pak prý byla mumie naložena na loď Empress od Ireland, která se také potopila a pak na Lusitanni, která byla torpédována a potopena německou ponorkou.